Její život

María de Salazar se narodila roku 1548. Zápisy komunit, jimiž prošla, ji uvádějí jako rodačku z Toleda a zprávy o jejích rodičích se v jednotlivých dokumentech liší. Vyrůstala v paláci doñi Luisy de la Cerda, vdovy po Arias Pardo de Saavedra a paní z Malagónu. Tam se naučila číst a psát kastilsky, dospěla ke čtení latinsky a francouzsky a získala humanistické vzdělání, které její spisy ukazují na každé stránce.

Počátkem roku 1562 přijela do paláce Terezie od Ježíše, poslaná utěšit doñu Luisu, a zůstala šest měsíců. Marii bylo třináct nebo čtrnáct let. Později vzpomínala, že ona i její společnice vyzvídaly na Terezii škvírami ve dveřích, když se modlila, a té návštěvě přičítala lásku k samotě a cvičení v modlitbě. Ještě šest let žila životem paláce. Na jaře 1568 se Terezie vrátila do Toleda, aby jednala o založení v Malagónu. María, tehdy dvacetiletá, napsala, že ji Pán tehdy povolal k řeholnímu životu, a své rozhodnutí dva roky nikomu nesdělila.

Do kláštera v Malagónu vstoupila 9. května 1570, na svátek svatého Řehoře z Nazianzu, a přijala jméno María de San José. Řeholní sliby složila roku 1571 a v těch letech složila své první básně o odevzdání. V únoru 1575 ji Terezie vzala s sebou do Andalusie. V Beasu poznaly otce Jerónima Graciána, apoštolského vizitátora, a jeho příchod změnil směr výpravy: záměr v Caravace byl zrušen a Terezie se vydala do Sevilly.

Dne 18. května vyrazily z Beasu se šesti sestrami. Do Sevilly vstoupily 26. po devíti dnech cesty a v neděli Nejsvětější Trojice, 29. května 1575, byl klášter založen. Na té první kapitule svěřila Terezie vedení domu Marii, které bylo dvacet sedm let.

Terezie opustila Sevillu v červnu 1576 a Marii už nikdy neviděla. Od té doby si často psaly: dochovalo se přes šedesát Terezčiných dopisů sevillské převorce, plných vedení, náklonnosti a dobré nálady. Terezie ji oslovuje „dcero moje“, žádá ji o odpověď, radí jí ohledně novicek, zpovědníků a modlitby a prosí ji o odpuštění, když se domnívá, že ji zranila.

Roky 1578 a 1579 byly nejtěžší. Uprostřed ofenzivy proti bosým navštívil dům provinciál obutých Diego de Cárdenas a koncem roku 1578 Marii sesadil. Zůstala izolována ve své cele, bez hlasu a bez místa, a Terezie jí psala, aby trpěla a mlčela. Dne 1. dubna 1579 byl fray Ángel de Salazar jmenován generálním vikářem bosých a 28. června vrátil Marii úřad převorky. Komunita ji znovu zvolila i v dalších letech.

„Po smrti by ji zvolily za zakladatelku a i za života velmi ochotně.“

Terezie zemřela 4. října 1582. O rok později začala María v Seville z Graciánova příkazu psát Libro de Recreaciones.

Koncem roku 1584 ji představení poslali do Lisabonu, aby založila první bosý karmel v Portugalsku. Ze Sevilly vyjela 10. prosince s Graciánem, Antoniem de Jesús a Marianem a do Lisabonu dorazila na Štědrý den večer. První dny strávila v dominikánském klášteře Anunciada, s jehož sestrami sepsala Santa concordia. Dne 19. ledna 1585 se komunita usadila v San Albertu a 25. dubna byla María zvolena převorkou. Přijala vlámské klarisky a podílela se na jejich konstitucích. V květnu 1589, když byla na dohled anglická flotila, uklidnila sestry, které se uchýlily na hrad.

Po Terezině smrti provinciál Nicolás Doria zcentralizoval vedení bosých a omezil samostatnost sester. María psala převorkám a prosazovala potvrzení Terezčiných Konstitucí, které Sixtus V. schválil breve Salvatoris z 5. června 1590. Jejich provedení zmařila papežova smrt a pozdější breve. V roce 1588 jí bylo pod hrozbou exkomunikace zakázáno stýkat se s Graciánem a 17. února 1592 byl Gracián z Řádu vyloučen. Představení jim oběma připisovali přátelství, které ona odmítala.

V lednu nebo únoru 1593 ji zavřeli do vězení na zámek. Strávila tam asi devět měsíců, aniž promluvila s některou sestrou, a mše se jí omezila na svátky přikázané. Prameny důvod nezaznamenávají. Z tohoto uvěznění vzešel Carta que escribe una pobre y presa descalza, datovaný na Velký pátek 16. dubna 1593.

María psala hbitým perem a s klasickým vzděláním. Dochovaly se:

• Libro de RecreacionesDialog zahájený v Seville roku 1583. Shrnuje její autobiografii, velikost Karmelu, život a smrt Terezie a založení v Seville.
• Carta de una pobre y presa descalza a Ramillete de mirraSpisy z uvěznění roku 1593 a z následujících let.
• Avisos o Consejos que da una priora a otraRady o vedení (1590) určené jedné sevillské adresátce.
• Tratado sobre la relajación religiosa a Instrucción de noviciasDatované roku 1599 a 1602. Instrucción byla vytištěna francouzsky roku 1612.
• Básně, dopisy a její výpověď v kanonizačním procesu TerezieDvacet tři básní; výpověď byla podepsána v San Albertu 25. srpna 1595.

Její Escritos espirituales vyšly v edici Simeóna de la Sagrada Familia (Řím, 1979) a Libro de Recreaciones má edici a anglický překlad Alison Weber a Amandy Powell (2002). Badatelé jako Rafael Pascual ji představují jako dědičku a zprostředkovatelku terezijského charismatu.

Znovu zvolena převorkou roku 1597, vedla San Alberto do dubna 1600. V květnu 1603 dopisem povzbudila Jeana de Brétigny, aby se ujal založení karmelu ve Francii. Generál ji nechal odvézt z Lisabonu dříve, než dorazili Francouzi. Do Talavery de la Reina dorazila s Blancou de Jesús 7. září a o osm dní později dostala příkaz pokračovat sama do Cuervy. Zemřela tam 19. října 1603 v devět hodin večer, v pětapadesáti letech.

Kronika Belchiora de Santa Ana, vydaná v Lisabonu v polovině 17. století, jí věnovala více než sto stran a představila ji v svatozáři svatosti. Gracián ji pokládal za jednu z žen největší čistoty, ducha a rozvahy, jaké poznal po Terezii. V roce 1991 obdržela generální kapitula návrh na zahájení jejího procesu blahořečení a v prosinci 1999 vyjádřil generální definitorium lítost nad tresty, které ona a Ana de Jesús snášely, i nad zacházením, jehož se jim dostalo v historiografii Řádu. Dnes se neví, kde je pohřbena.